Kadetstvo 2012

31. srpna 2012 v 20:17 | Agness |  Funfiction
Moc nevěřím tomu, že ti, kteří tam nebyli, to pochopí, každopádně doufám, že to trochu oceníte, jinak www.slunecnizatoka.czu.cz nechť se líbí ;)

Kadetstvo 2012
Když vystoupíte z autobusu, který Vás právě přivezl z reality do tohoto kouzelného místa, nasajete atmosféru, která Vám už od prvního okamžiku začne říkat, že tady se tři týdny nepočítají tak, jako v normálním, civilizovaném světě, začne říkat, že tady jste vlastně jenom na otočku a že si musíte každou minutu a každý okamžik užít plným dechem a ze všech sil.
Není to obyčejné místo, jako většina na této planetě. Je to místo plné lásky, přátelství, úsměvů na rtech a místo plné her a dokonalých pocitů. Vím, nelze to vyjádřit slovy, nejde to ani popsat tísici zážitky, ale pochopí to asi opravdu jen ten, kdo tam alespoň chvíli strávil. Jen ten, kdo sedával před loděnicí, sázel Detektiva Štiku, kdo si šel, po přečtení svého jména, pro Bronzový, Stříbrný či dokonce Zlatý řád. Pochopí to asi opravdu jen ten, koho pramičky po puťáku přímo štvaly, kdo se několikrát cvakl na kanoi, kdo hrál Příčníky a Trifidy a jen ten, kdo zpíval se všemi ostatními v podchodu.
Pro spoustu lidí se toto místo může zdát jako jedno z mnoha. Vždyť díky tomuto letnímu táboru se zrodilo takových přátelství, které trvají mnohdy i celý život. Spousta lidí tady potkala i svou první lásku, naučila se spousta věcí od uzlovaček až po radost z toho, že můžeme pomoci těm nejmenším.
A právě toto místo, uprostřed hlubokých lesů a u rybníka Landy nás stmelilo dohromady, stali se z nás přátelé, kamarádi a začali jsme ostatní brát jako rodinu na kterou se můžeme kdykoli spolehnout, které můžeme plakat na rameni a oni nás pochopí, se kterými se můžeme smát a sdílet stejné šílené zážitky jako je třeba letošní diskotéka, kterou jsme si užili plnými doušky. Dokázali jsme, že při sobě dokážeme stát i v těch nejtěžších situacích jako byl Eliščin kotník a že se dokážeme podržet, když se proti nám někdo postaví. Hráli jsme proti kapitánům ve fotbale a softbale, a i když jsme oba zápasy prohráli, stále jsme si stáli po boku a pomáhali si. Nejenže jsme si u toho užili nehorázně moc legrace, ale uvědomili jsme si, co znamená být chloubou a pýchou Sluneční zátoky. Dokážeme spolu vytvořit spoustu věcí, zorganizujeme noční bojovku pro plavčíky, staneme se kejklíři a bavíme děti na pouti. Na chvíli jsme nahradili i kapitány, když po Příčníkách opustili tábor a byli jsme s těmi, na kterých celá zátoka stojí, na těch dětech, kterým dokáže každá maličkost vykouzlit úsměv na tváři a pro které znamená objetí od velkého kadeta mnoho. J
Být kadetem neznamená jen stát naproti admiralitě při nástupu. Být kadetem znamená být tu pro ostatní, vlastně už v tomto věku nás kapitáni, admiralita, ale i všichni námořníci vychovávají k tomu, aby se z některých z nás stali budoucí vícekapitáni a mohli jsme i my, vychovávat následující generaci.
Protože pokud se z Vás někdy stane kadet, musíte být hrdí, že se Vám říká "Chlouba a pýcha Sluneční zátoky" a není to jen o těchto slovech, je to i o tom, že jdete těm malým příkladem a měli byste se podle toho chovat, aby se o Vás jednoho dne mohlo říct, že jste "Zlatí kadeti" J
A aby nikdo z nás nikdy nezapomněl, že to my jsme ta úžasná parta, ze které má admiralita takovou radost.
A proto i vy se řiďte tímto mottem: "Ve slunce s osmi paprsky věříme" ♥
 

Bye school and hello summer ;))

30. června 2012 v 10:07 | Agness |  Něco ze světa..♥

Ano, ano.. Včera nám konečně odzvonilo naposledyy v tento školní rok ;) Prázdniny už dneska začaly, někdo už je někde na dovolené, další si balí kufry, páč jede na tábor, ale myslím, že nikdo by neměl sedět doma na zadku a koukat tupě na facebook ;)
Takže Vám všem přeju ty nejkrásnější prázdniny, vytřískejte z toho vše, co to dá a vraťte se s kufrem plným vzpomínek ;)

Mimochodem, k obrázku č. 2, co na něj říkate? :D Když jsme u toho, co vysvědčení? ;)


zdroj obrázků: facebook


Dokonalé prázdniny všem,

Krása minulá, dnešní i budoucí..

17. června 2012 v 7:00 | Agness |  Funfiction
Přemýšlela jsem, co napsat k tomuto tématu, bylo toho tolik, ale jaksi sem se nemohla dokopat k tomu to napsat, ale pak nastala ta chvíle, kdy se Vám to v hlavě sepne, vy víte o čem psát a o čem bude váš další článek. Ano, měla jsem to jednodušší, tématem týdne, ale přesto musíte být stále originální, abyste nezklmali sebe ani ostatní :)

Krása..
Jak to popsat? Je každý na světě krásný? Nejprve Vám musím sdělit, že KAŽDÝ je krásný :) Alespň pro někoho na světě. Nemusí se nám ten člověk líbit jak vypadá. Podle mně se všechno v tomto světě už dělí jen na krásné a ošklivé. Já osobně to takto nehodnotím. Když někoho vidím, a ten kluk mi připadá jako největší frajer na světě a myslí si bůhvíjak není boží nebo mi připadá, že vypadá jako nafoukaná dylina, odsoufím je. Ano, je to pravda a přiznávám se. Často se nemýlím, ale občas ano. Třeba mě ta holka pak zaujme svým vystupováním nebo ten kluk je úplně jiný než jsem čekala Dámy, přiznejme si to. My POTŘEBUJEME kamarádky a "kamarády" ;)

Ale připadá mi to asi takto. Dříve se nekoukalo na zevnějšek, koukalo se na duši. Koukalo se na to, jaký ten člověk je. Ne jako dneska, kdy je všechno jen o tunách make-upu, stínech a vrstvách řasenky. Ale ne, v tomhle světě by mohlo být daleko více ;)

Jak to bude asi v budoucnu? Budou se holky v deseti letech malovat jako by jim bylo 30? Budou chtít být královnami? Vždyť spousta matek chce mít ze svých sluníček novou Miss. Jsou jim čtyři, učí se chodit na podpatcích, řasy mají dlouhé až ke stropu! Je tohle dětství? Ne, je je to jen nějaká napodobenina, jako z blbýho filmu!
Zamyslete se! Ať si jednou i Vaše děti mohou říci, že měli opravdové dětství, i když se v tomhle docela budoucnosti bojím ;)
 


Rodina

4. června 2012 v 20:52 | Agness |  My diary ♥
Jediná skála, která zůstává pevná, jediná instituce o které vím že funguje je rodina.

Lee Iacocca

Nejšťastnějšími okamžiky mého života, bylo těch pár, které jsem prožil doma, v kruhu své rodiny.

Thomas Jefferson

Od nepaměti žili lidé v rodinách. Nevíme o žádném období, ve kterém by tomu tak nebylo. A nevíme o žádných lidech, kteří by dokázali nadlouho zrušit, nebo něčím nahradit rodinu…. Znovu a znovu, navzdory navrhovaným změnám a v současnosti probíhajícím experimentům, potvrzují lidská společenství svoji závislost na rodině jako základní jednotce lidského života - na rodině sestávající se z otce, matky a dětí.

Antropoložka Margaret Mead

Není to maso a krev, ale srdce co z nás dělá otce a syny.

Johann Schiller

Jedna unce krve, je cennější než libra přátelství.

Spanish Proverb



Ahoj,
dnes nebudu psát žádný sálodlouhý článek. Dnes jen chci poděkovat svojí rodině, za to jaká je, jak mi vždy ppomůže a děkuji Vám, že tu pro mně vždycky jste. Každý miluje svou rodinu a já nejsem vyjímkou.. ♥
-A.

Oblíbené citáty 0.5.

1. června 2012 v 15:28 | Agness |  Funfiction
Ahoj, máme tady další várku citátů :)
Tentokrát jsem se rozhodla, že to budou citáty jednoho člena Beatles - Johna Lennona :)
-Netrhejte motýlům křídla, vždyť oni pak pláčou. Nešlapte po kytkách, vždyť kytky tak krásně voní. Nezabíjejte lásku, vždyť láska je křehká jako ty kytky, a hlavně nezabíjejte lidi, vždyť lidi se milují.
-Život je to, co probíhá, zatímco plánuješ něco jiného
-Každý září jako měsíc, jako hvězdy, jako slunce. Každý září. Přidej se
-Láska je nejkrásnější trápení, které tkví v ponížení lidské hrdosti...
-Největším vítězstvím je nepotřebovat žádné vítězství...
-Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij.
-Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.
-Utrhl jsem květinu a zvadla mi. Chytil jsem motýla a umřel mi v dlaních. Pochopil jsem, že krásných věcí se lze dotýkat jen srdcem.
-Netrhejte motýlům křídla, vždyť oni pak pláčou. Nešlapte po kytkách, vždyť kytky tak krásně voní. Nezabíjejte lásku, vždyť láska je křehká jako ty kytky, a hlavně nezabíjejte lidi, vždyť lidi se mají rádi
-Protože je nebe modré, mám slzy v očích.
-Hledali jsme štěstí a našli jsme sebe.
-Tvůj hlas mě uklidňuje, ale slovům prostě nerozumím.
-Říkáš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: miluji tě.
-Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život.
To je pro dnešek všechno ;) Ať se líbí! :) John Lennon byl člověk, který věděl, co znamená život :)
Doufám, že by byl pyšný, kolik lidí si vzalo jeho slova k srdci :)

Nejcennější, co mám..

30. května 2012 v 14:40 | Agness |  Funfiction
Život je dlouhý dost, když víš, jak ho prožít.

Nejcennější, co mám..


Každý z nás má spousty věcí. Někdo vlastní auto, další je šťastný, protože dům, který stojí na pobřeží je jeho, děti jsou šťastné, protože dostanou k Vánocům panenku či autíčko, ale každý z má něco, co je nedocenitelné, ale každý si toho váží jinak. Je to život, rodina, přátelé a zdraví!

Život, co k tomu napsat? Přirozená součást naší existence? Asi ne, život je něco, čím jsme byli obdarováni. Nejsem věřící, ale myslím si, že každý by si měl svůj život zasloužit, že by měl něco udělat proto, aby si mohl říct, že nežije nadarmo. Nejde zde o to, jestli si koupí auto a tím pomůže automobilkám, když je ekonomická krize, jde zde o to, jestli pomůže člověku, který se ocitl v nouzi, jestli pochopí, že život není jen o něm, ale že je zde spousta lidí, kteří nežijí zrovna královským životem, kteří žijí pod mostem, trpí hladomorem, podvýživou a často za to ani sami namohou, pokud ale ano, je to jiná.

Rodina? Lidé, kteří nám pomohou a je jim jedno, zda je jedna hodina po poledni, nebo právě odzvonila půlnoc. Jsou to lidé, u kterých můžeme cítit podporu, můžeme se na ně usmát, požádat o radu, smát se s nimi, užívat si s nimi každý okamžik, zkrátka jim můžeme věřit, jako nikomu jinému. Je to tak? V našem životě věříme málokomu a rodina by měla být na předním místě. Je to ale vždy opravdu tak? Má to ale tak opravdu každý? Má každý štěstí na rodinu? Nevím, všichni asi ne, ale pokud mohu mluvit za sebe, mohu říci, že mám úžasnou rodinu. Není dokonalá, nikdo není, ale mohu jim říci cokoli, aniž by to někomu pověděli. Vím, že jim mohu důvěřovat, protože nezklamou moji důvěru. Rodina je domov, je to střed vesmíru, kam mohu jít a odkud nikdy neodejdu s prázdnou.

Přátelé, kamarádi. Každý je má, ale každý si jich váží jinak. Jsou to lidé, kteří nás častokrát drží nad vodou, můžeme jim říci to, co nedokáže říct rodičům, vždyť to jsou naši vrstevníci, potřebujeme znát jejich názor, jejich způsoby řešení. Nejhorší je potkat falešné kamarády, kteří se s námi baví jen z důvodů jako je opisování úkolů, řešení úloh, opsání čtenářského deníku či z důvodu, aby někdo jiný žárlil. Jak to řešit? Jak poznáme, že ten kamarád to s námi nemyslí vážně? Musíme zkrátka poslouchat své srdce a svou intuici.

Zdraví, bez něho bychom nebyli. Uvědomujeme si jak je neskonale důležité? Že když nám něco je, měli bychom jít za lékařem a ne se v bolestech skácet k zemi! Ale co, když se o sebe tolik bojíme a lidé nás začnou brát za hypochondry? Měli bychom to brát úměrně, tak abychom byli zdravý, ale aby nás nikdo neposlal směrem Bohnice. Musíme si ho vážit a ne se sebepoškozovat!

A co z toho plyne? Važme si věcí, které jsou důležité, berme život takový jaký je a když nám život nabídne příležitosti, chopme se jich, protože zkušenosti jsou to nejcennější, co máme. Přece jen se učíme z vlastních chyb. ;) I když víme, že někdo jiný udělal stejnou chybu, nepoučíme se z toho tolik, jako bychom chybovali sami ;)


"Život je to, co probíhá, zatímco plánuješ něco jiného" John Lennon
Hezký den,

Upřesnění ;)

30. května 2012 v 14:34 | Agness |  Funfiction
Ahoj,
když jsem psala článek "Dívčí naivita", někteří z Vás to nepochopili. :)
Když se nahoře napíše, že je to SMYŠLENÝ PŘÍBĚH, jedná se OPRAVDU O SMYŠLENÝ PŘÍBĚH ;)
Nepsala jsem to za sebe, psala jsem to tak, jak sem to cítila. Jako opravdu někdy můžou být holky naivní ;)
Osobně beru život takový, jaký je. Miluju ho se všema chybama, které mám já, mý blízcí, které mají naprosto všichni.!
Ale že bych byla takhle naivní? ;) Jsem to vždycky já, ta která má, povětšinou, úsměv na líci ;)
Takže pro příště, pokud sem někdy zavítáte, jedná se o opravdu SMYŠLENÝ PŘÍBĚH!

O lásku se neprosí, o lásku se bojuje..

29. května 2012 v 17:49 | Agness |  Funfiction

O lásku se neprosí, o lásku se bojuje..


"Miluji život, protože mi dal Tebe. Miluju tebe, protože ty jsi můj život". John Lennon

Ano, láska je cit, o který se neprosí na internetových stránkách, je to cit, na kterém se nelze domluvit, prostě přijde.. Ale naše reakce na něj je vždy jiná.

Nebudu říkat, že rozumím lásce, protože nerozumím. Nechci být jako spousta dalších blogerek a blogerů, kteří si myslí, že jsou přeborníci a přebornice na balení kluků, že znají tajemství lásky a že chápou princip, kterému nerozumí ani spousta našich prarodičů.

Nechci Vás nudit nějakým článkem, chtěla bych, abyste si z něj něco odnesli, abyste od něj neodešli s pocitem, že to byla ztráta času, ale abyste si na něj jednou vzpomněli.

Člověk, během svého putování životem, potká spousty lidí. Někdo mluví anglicky, další francouzsky, někdo je černoch, další pochází z Japonska, každý z nás má jiné návyky a zvyky, každý vyznává jiné náboženství, v každém státě je jiná měna, ale jedno máme všichni společné - jsme lidi. Každý jsme jiný, prostě originální. A právě proto jsme jedineční! Protože nikdo není jako my, nikdo nemá stejné reakce, nikdo nebrečí kvůli malichernosti, kvůli brečíme my, protože to zkrátka nepochopí.

Ale na každého člověka, někde čeká druhá polovička. Ano, každá princezna by měla najít svého prince a každý princ by měl své princezně obout střevíček.

Ale občas se stane, že si o každém, kdo se nám líbí, koho platonicky milujeme usmyslíme, že to bude náš nastávající, malujeme si naší společnou budoucnost, ale pak přijde problém, nejde to vyřešit a tak se lidé, kteří si mysleli, že budou navždy spolu, opouští a v srdci jim zůstává velký šrám.

Je to tak správné? Opravdu? Myslíte, že kdyby to byla tzv. "pravá láska" že by to tak dopadlo? Pokud ne, přijde někdo jiný. Pokud ano, bojujte o to! Bojujte každým okamžikem, ať si jednoho nevyčítáte, že jste promarnili svou šanci. Šanci, kterou jste měli. Jak to poznat? Stačí naslouchat srdcem..

Určitě nenasloucháme srdcem, když chceme být s někým, kdo se nám líbí víc než ten aktuální. To není láska, ale obdiv..

"Neopouštěj někoho, koho miluješ, pro Toho, kdo se Ti líbí, protože ten kdo se Ti líbí Tě opustí, pro toho, koho miluje"

Bojovat do posledních sil, bojovat o něco, co má v našem životě smysl, význam. Umět využít situace. Umět žít. Když to nezkusíte, budete si to pořád vyčítat a slovy, coby, kdyby nic nespravíte.. Raději to udělat, a vědět, že to byla blbost, než abychom plakali nad tím, proč jsme to tenkrát neudělali.

Nevím, zda jste si něco z tohoto článku odnesli. Možná ano, možná ne. Jak jsem psala, nerozumím lásce, toto je jen můj osobní názor, ale myslím, že tímto mottem, by se měl řídit každý. ↓

"Žij tak, jako bys měl zítra zemřít, ale bojuj natolik, jako bys měl žít věčně"



Zoufalství a samota

23. května 2012 v 19:05 | Agness |  For you..♥
Oči smáčené slzami, černá tužka rozteklá po líci, výraz, který nikdo nikdy nechtěl vidět v její tváři, ale přece jen je tam, ten výraz osamění a zoufalství..
Nevěděla, co vlastně čeká, možná zázrak, ale určitě nečekala, že si ho vezme nějaká coura, která si ho pořádně ani neváží a myslí si o sobě bůhví co. Objala si kolena ještě blíže k tělu a dál plakala a plakala.
"Ahoj" ozvalo se za ní. Byl to ten nejkrásnější andělský hlas, který kdy slyšela, ale teď by ho nejraději poslala do horoucích pekel.
"Co chceš" podívala se na něj a čekala na odpověď. "Chtěla jsem Ti řict, že sem udělal nedozírnou chybu, že je mi to strašně líto, nechal jsem se unést, ale miluju jen a jen Tebe." Řekl a pousmál se. Asi čekal, že utřu slzy, a skočím mu kolem krku? Tak dokonalej zase není. Ale ty jeho oči.. Ne, prostě ho nemůžu chtít. Potom co mi udělal. Tůdle! Ano, začala opět stálá a častá bitva mezi mým srdcem a mozkem..
Můžu mu odpustit, když mi zlomil srdce? Třeba ho zase slepí, nebo ho rozšlape na ještě menší kousíčky a na to jen tak žádný lék nenajdu! Proboha, co mám dělat? Ale byla krásná! Kéž bych tak vypadala i já! Ale já bych nebyla tak vypatlaná!
Ale co když se ten scénář bude zase opakovat, že se ke mne bude chovat jako k ponožkám? Nevěděla jsem, proto jsem si stoupla a ze zbytků sil jsem začala povídat, to, co mi napovídalo srdce..
"Víš, vím, že je to těžké, ale nevím zda to dokáži, chceš se vrátit nebo ne?" podívala se mu do tváře a on kývl. Možná si chtěl kleknout na kolena, možná prosit, ale asi koukal moc na romantické, americké komedie a zjišťoval co se holkám líbí. "Ale já to nedokáži, nedokáži se koukat do tvého pokřiveného ksichtu a dělat jako by se nic nedělo. Ano, před chvílí jsem plakala, ale něco se ve mně zlomilo. Vím, že by Ti každá skočila kolem krku, ale já ne, alespoň ne teď, protože je to neskonalá bolest. Nejdříve mysli a potom páchej, chovej se k holce s úctou a ne jako naprostej kretén a hejzl! Teprve teď pochopíš, co znamená, když si někdo šáhne až na dno" Vrazila mu facku a otočila se na podpatku.
V tom se z hlediště ozval velký aplaus a dva představitelé hlavních rolí se objali, vášnivě políbili a uklonili davu.


Dívka, herečka, kdoví?

19. května 2012 v 19:53 | Agness |  Funfiction
Ahoj, jak již jsem psala dříve, miluji herectví, divadlo, a jelikož jsem byla v pátek na natáčení filmu Serena (Bradley Cooper - Pařba ve Vegas, Yes Man + Jennifer Lawrence - The Hunger Games), musím Vám sem dát fotku, mám tam už sice rozpuštěné vlasy, ale tu fotku miluji. Příběh se odehrává v roce 1929 v Severní Karolíně.
Točili se dostihy, ano, bohatá společnost, a Bradley s Jenn jsou opravdu famózní herci. :)



Ve vlasech jsem měla asi kolem 20sponek, víte, když vám spadne pramen a každá panaí přijde, dá vám do vlasů další sponku, tak si pak šáhnete na drdol, a cítíte sponky :))

A teď je tu info o čem je film Serena :) (www.csfd.cz)

Serena je adaptací knihy Rona Rashe a vypráví příběh mladých novomanželů George (Bradley Cooper) a Sereny (Jennifer Lawrence), kteří se v roce 1929 stěhují do Severní Karolíny s cílem založit dřevařskou firmu. Serena je silná žena, odstraňuje každého, kdo se jí nějakým způsobem postaví do cesty. Vše se změní, když se Serena dozví, že nemůže mít děti. To vede k rozhodnutí, že manželův nemanželský syn musí zemřít.

Fotky hlavních herců, teda spíše jedna společná ;) Ale řeknu Vám že Mr.Cooper je pěknej herec, kterej šlape na paty Bradovi Pittovi a slavnému pirátovi a majitelovi továrny na čokoládu, Johnnymu Deppovi :)


zdroj: stránky Jennifer Lawrance

Film vyjde v roce 2013, a co říkáte na něj a na tu dívku, o které ten článek vlastně je? :)*

Adios :)*

Kam dál