na Blog.cz

Ahoj, :)

Jak bych začala? Rozhodla jsem se napsat článek o své rodině, tento je o mojí mamince, o ženě s upřímným úsměvem a neocenitelnými radami. :) Maminko, tady máš článek, který je věnován jen a jen Tobě :)*

Maminka, co k tomu napsat? Každý má se svými rodiči jiný vztah, já osobně jsem neskonale šťastná, že mám rodiče takové, jací opravdu jsou, ale tento článek není o OBOU rodičích (na to si počkejte někdy jindy), nýbrž jen a jen o mojí mámě..

Ano, dala mi život, měli bychom si to uvědomit! Neměli bychom na ní křičet, ani na ní za jejími zády nadávat. Měli bychom si uvědomit, že ať si myslíme, co myslíme, ona na nás všechno ví. Ví, jestli jsme byli na diskotéce, kterou nám nepovolila, ví jestli jsme falšovali její podpis u omluvenky, ví, jestli jí lžeme..

Vaše máma vás zná jako nikdo jiný, dokáže Vám pomoci, a je jí jedno jestli je jedna po poledni či jedna po půlnoci..

Bude Vás milovat ať uděláte cokoli, jediný člověk, který Vám pomůže s čímkoli, vyslechne Vaše trápení,poradí, pomůže s láskou. Bude se s Vámi smát, dělat si z Vás legraci, vy z ní..

Můžete se jí svěřit, usmát se, povzbudí vás svým úsměvem, který vám dodá odvahy.

Já osobně svojí mámu neberu jen za mámu, beru ji i jako svou kamarádku, které mohu řící všechno, protože vím, že to nikomu nepoví, pokud já nebudu chtít..

Vím, že mi moje máma nedovolí všechno a že sem občas drzá, ale je to moje máma! Důležité je umět se omluvit..!

Mějte dobrý vztah se ženou, která vás porodila, sami víte, že ji milujete tolik, jako ona miluje Vás..

- Nikdy skutečně neporozumíte lidské povaze dokud nepochopíte, proč dítě na kolotoči při každé otočce zamává své matce-a ta mu vždy zamává nazpět!

- Miluji svou mámu za všechny ty chvíle, kdy mi nic neřekla. Děkuji jí za spoustu věcí, ale nejvíc si vážím těch chvil, kdy mě nechala prošlapat si svou vlastní cestu, i když musela dopředu vědět, jak to dopadne, a přesto nikdy neřekla: "Vidíš, já jsem ti to říkala!"

- Kamil pozval svou matku na oběd.

Během jídla si Kamilova matka nemohla nevšimnout, jak krásná je Kamilova spolubydlící Lucie. Dlouho nemohla uvěřit, že vztah mezi Kamilem a Lucií je pouze platonický a její zvědavost se stále zvětšovala.

Během večera sledovala jejich vzájemné reakce a začala se zajímat, zda mezi Kamilem a Lucií nejde o něco více než vidí.
...
Jakoby Kamil četl její myšlenky, prohodil: "Vím co si teď určitě myslíš, ale ujišťuji tě, že Lucie a já jsme jen spolubydlící.

Asi o týden později přišla Lucie za Kamilem a říká mu: "Od té doby, co byla tvá matka u nás na večeři, nemůžu najít naši krásnou stříbrnou naběračku. Nepředpokládáš, že by ji vzala, že?"

Kamil řekl: "No, pochybuji o tom, ale pro jistotu jí pošlu e-mail. Tak si sednul a napsal:
Ahoj maminko,
víš, neříkám, že jsi vzala z našeho domu naběračku, ani neříkám ani, že jsi ji nevzala. Ale faktem zůstává, že od té doby, co jsi tu byla na oběd, jedna chybí.
Se srdečným pozdravem Kamil

O několik dnů později dostal Kamil email od své matky, kde se píše:

Drahý synu,
víš, neříkám, že spíš s Lucií, ani neříkám ani, že s ní nespíš. Ale faktem zůstává, že kdyby Lucie spala ve své posteli, musela by tam tu naběračku již dávno najít.
Se srdečným pozdravem maminka

Ponaučení na dnešní den: MAMINCE SE NIKDY NELŽE :DDD

zdroj tohoto příběhu: http://www.jokes.jannemec.com/joke.php?id=12121

-

Budoucí osud dítěte je vždy dílem matky.

NAPOLEON BONAPARTE

RALPH WALDO EMERSON

Matka vždy miluje dítě víc než otec: ví, že je její. On se to jen domnívá.

MENANDROS Z ATHÉN

Není nic půvabnějšího, než maminka s dítětem v náručí, a nic ctihodnějšího než matka v kruhu dětí.

JOHANN WOLFRANG VON GOETHE

A tak tedy, buďte ke své mámě upřímné, protože když nebudete stejně to pozná a vy navíc ztratíte tu největší důvěru na světe!

Maminku nemáte jen rádi, maminku milujete, a já nejsem vyjímkou..

Tvoje

Áňa..:**

P.S.: Maminka má vždycky pravdu, a pokud jí nemá, tak platí pravidlo číslo jedna ;)))

Remeber it!!

"Je lepší selhat v originalitě než uspět v nápodobě."

"Tajemství originality spočívá v dovednosti ukrýt zdroje inspirace."

Je jedno jestli ses narodil, vyskytl, objevil, vyklubal z vajíčka, hlavní je, že si na tento svět přišel jako originál. Když si přišel, svět pro tebe byl něčím nepoznaný. Nevěděl si co je co, žil si jak se Tobě chtělo, žil si svým srdcem a žil si originálně. Po nikom si se neopičil, to všichni se opičili po tobě, nebo spíš dělali to, co si chtěl, jen aby si TY byl šťastný :)

Uplynul nějaký rok, člověk začal říkat svůj názor a spousta lidí se k tobě přidávala jen proto, aby nebyli oni ti špatní, aby neměli něco jiného. Nebo ses ty začal přidávat k nim? Obojí je možné!

Svět je plný překvapení a málokdo přijde s něčím novým, originálním, neokoukaným a zkrátka něčím doslova parádním! A když přijde, je to HIT! Je to něco nového, neobyčejného a lidé jsou unešeni jako dlouho ne, pokud se jim to líbí a dá se to koupit, čekají před obchodem a je to fronta jak na banány nebo když si chcete prohlédnout Louvre, tak dlouhá, tak nekonečná.. Přesto stojí za to.

Proč vlastně chceme být všichni stejní? Nebo nechceme? Otázka by spíše mě znít, proč jsme všichni stejní? Protože chceme? Nebo protože se bojíme světa a bojíme se říci svůj názor, protože se bojíme následků? Ano, bojíme se, že nás někdo shodí a naše postavení ve společnosti nebude stejné jako doteď bylo.

Po nějaké době si ale i ti, kteří nejdříve náš názor shazovali uvědomí, že třeba máme v něčem pravdu, že to není jen tak něco, co někoho napadlo cestou, ale že to má logiku a je to reálné.. Že to má hlavu a patu..

A proto, buďte originální! Možná to chvíli bude trvat, ale časem si vytvoříte respekt! VŠECHNO JE PŘECI O ODVAZE! A v odvaze je nevídaná originalita :) Originalita předčí všechny překážky, i ty nepřekonatelné :)

Pár citátů, téma odvaha, protože i to je hlavní příčinou originality! Kreativní, odvážný..!

Steve Rivkin: Nikdy se nebojte říct: "Tomu nerozumím!"

Andy Grove: Těžké časy vám dodávají odvahu k tomu, abyste mysleli na nemyslitelné.

Ann Landersová: Problémy jsou nevyhnutelnou součástí žitova. Očekávej je a až přijdou, drž hlavu zpříma, podívej se jim přímo do očí a řekni: "Jsem větší než vy, neporazíte mě."

T. S. Eliot: Pouze ti, kteří se odváží jít příliš daleko, mohou přijít na to, jak daleko se dá jít.

Myslím si, že citát od Ann Landersové je naprosto dokonalý :)

Vážení návštěvníci, přátelé i kolemjdoucí, :)

Ráda bych Vás poprosila o nevídanou prosbu, možná není malá, ale zabere Vám pouhých několik sekund :)

Předem děkuji za hlas :)

S pozdravem

Agness :)

Stačí kliknout zde, a dát *like*

Jedná se o dívčí naivitu, kterou ve světě lehce potkáte ;) Funfiction.. Není myšlena žádná konkrétní osoba!!

Stále jsem tam čekala, nevím na co, ale asi na nějaký zázrak. A ten opravdu přišel, jen ne pro mě.

Přišel, ale štěstí se zračilo v jejich tváři, né tý moji a k mému smutku jsem měla spíše více k breku než k rozjasněné a rozesmáté tváři..

Ani nevím, proč to tak bylo, cožpak není láska mocnější než cokoli jiného? Neměl by se spát spíš po mém boku, než držet její ruku, usmívat se na svět a na mne zapomínat? Byl v mém srdci od prvního okamžíiku, co jsem ho uviděla, ale asi to nebylo dostatečné, asi to opravdu nebylo dostatečně silné pouto..

Jak je možné, že ho vyhrála nějaká slečinka s francouzskou manikůrou, sandálkami Miu Miu, brýlemi od Channel, parfémem od Armaniho, kabelkou od Marc Jacobs a s šaty od Prady? Jak je to možné?

Možná nejsem dokonalá, ale umím cítit, možná nejsem nejkrásnější, ale dokážu vnímat a poznat krásu a určitě vím lépe to, co je láska než ona!

To na mě se díval, jasně parkrát, ale musela před námi přeskočit jiskra! Co když se za mě stydí? Co když jen nechce, aby si všichni mysleli, že my jsme spolu? Jasný! Ještě by žárlili :D Na mě i na něj! Ale on má tak krásné oči!

Měla bych o tom ještě uvažovat? O konci stejném jako v pohádkách? O tom, že přijde princ, nazuje mi na nožku střevíček a budeme spolu šťastně až do smrti? Měla jsem snad asnít o tom, že budu jako Šíleně smutná princezna či Pyšná princezna? Pohádky dopadnou vždycky dobřa a končívají: "A žili spolu šťastně až do smrti". Ale tak to mít já asi nebudu, u mě takový konec asi nepřipadá v úvahu, asi se jen musím otočit, často mrkat, aby mi slzy nestekly po tváři a usmívat se na svět, i když mě to neskonale bolí, protože ten pohled mi dozajista trhá srdce..

"Nepotopitelná loď snů" tak toto všechno jsou přívlastky, které se vztahovaly k nádherné lodi, která svou první, ale zároveň i poslední cestu započala dnem 10.dubna roku 1912..

Lístky, která začínala na 35dolarech se mohly vyšplhat až na neuvěřitelných 4 500 dolarů, což byla cena, kterou si mohl dovolit zaplatit málokdo, ale i přesto se paluba Titanicu naplnila..Kapacita byla něco přes 2450 cestujících a asi 885 lidí bylo na palubě jako posádka.

Luxusní loď, přání mnoha lidí.. Pro většinu populace nedosažitelná, ale přesto se jim o ní zdálo, a doufali, že se s ní třeba jednou povezou..

Co začalo jako dokonalý sen, to se proměnilo ve strašlivou skutečnost.. A všechno to začala několika špatnými rozhodnutími.(Pod článkem - video, ve kterém je 7 bodů zachyceno_, našla jsem ho při brouzdání na internetu o Titanicu _{- zdroj - stream.cz)}

Ale začněme od začátku..

Anglická společnost White Star Line se rozhodla přijít na trh s největší novinkou. Rozhodla se postavit tři nejlepší lodě, které budou nejlepší jak po rychlostní, luxusní, ale i dalších stránkách zkrátka nejlepší. První nesla jméno Olympic, druhá Titanic a třetí Gigantic. A tak tedy společnost investovala vysoké peníze do stavby této krásy..

Když se vše podařilo, lístky prodány, nastal Den D. 10. dubna 1912 v pravé poledne opustil Titanic přístav v Southamptonu pod vedením zkušeného kapitána Smithe, kterému zbývala poslední plavba před odchodem do důchodu.

Loď tedy vyjela, první 4 dny byli úžasné, lidé se bavili, měli vybrané společenské chování, nikdo nevěřil, že se stane něco tak malicherného, jako že se před nimi objeví ledovec, který sen o nepotopitelné a nejbezpečnější lodi doby zničil..

14.dubna 1912 23:39 zpozoroval námořník Frederick Fleet držící hlídku před přídí lodi a informoval o ní můstek ("Iceberg, right ahead!" - "Ledovec přímo před námi!"). Hlášení zaznamenal telefonem šestý důstojník J.P. Moody, načež odpověděl zdvořilostí, která se stala legendou, "Děkuji". První důstojník Murdoch si ledovce všiml prakticky ve stejný moment jako Fleet, avšak dopustil se chyby, když vydal osudový rozkaz: "Docela vlevo! Plnou parou zpět!" _{(citováno z http://speciallydoll.pise.cz - avšak pouze to, co je psáno kurzívou)}

Ano, byla to osudová chyba a díky ní zemřelo okolo 1500 lidí, vždyť ti lidé měli rodiny, sami plánovali děti, mohli mít úžasný život, ale jedna osudová chyba a jeden člověk zpečetil příběh lodi, která si říká Titanic..

Kdyby na lodi bylo více záchranných člunů, mohlo přeci jen přežít více lidí, na jedna straně lodi se nastupovalo normálně - ženy, děti, pokud nebyly nějaké k nalezení, nastupovali muži, naopak na druhé straně Titanicu, se nastupovalo do poloprázdných lodí. Proč to ti lidé udělali? Neuvědomili si, že i když je Titanic dokonalá loď, může mít chyby?

Ano, to všechno se stalo. Paučme se z chyb, z chyb, kvůli kterým by tenkrát nemuselo zemřít takových lidí..

Ve 2:20 dne 15. dubna 1912 se Titanic definitivně potopil. Hluk ale neutichl, ještě dlouho po potopení se nad hladinou táhla strašlivá symfonie hlasů, které v ledové vodě ztrácely každou vteřinou síly

Štěstí spočívá ve svobodě a svoboda v odvaze.

Tak to vše jsou slova, která souvisí se Svobodou slova.

Dříve zde byli režimy, které zakazovaly říkat nahlas svůj názor, nutili je, aby každý říkal tomu druhému jen to co oni vyžadují, ale našli se i odvážlivci, kteří přes všechna zabezpečení a všechny zákazy našli odvahu a postavili se jim, ať už v rádiu, kde své názory zastíraly různými "přezdívkami" až třeba po divadlo Járy Cimrman, kde se bavili na účet politiků, ale i tady jim museli dávat různé přetvářky.. ;) Taky proč ne?

Bylo tu spousta lidí, kteří psali třeba knihy, noviny, články a tak tajně... Ale byli odvážní a v tom je obdivuji, že dokázali svůj názor říci světu, že neseděli jen tak v koutě, nekoukali do blba, ale záleželo jim na lidech, kteří obývali stejnou zem, jako oni..

Smějme se, radujme se! :D Konečně - po Sametový revoluci sme dostali to nejlepší, co jsme mohli - mohli jsme si říct VŠE CO JSME CHTĚLI, bez toho aniž by na nás někdo poslal do lochu ;)

A my blbci si stěžujeme na různé blbosti! Máme právo na svobodu a můžeme si říkat co jen chceme! Kurva, tak si to konečně všichni uvědomte, žijeme ve světě, kde máme tolik možností a vy si stěžujete na to co nemáme! Zamyslete se!

(omlouvám se za sprostá slova, ale jinak to fakt nešlo ;) )

Važte si toho, že můžeme říkat co si myslíme, že naše názory mohou být vyslyšeny, jen se zeptejte rodičů, jak to tenkrát chodilo.. A začněte si, do pr**le vážit života a naší svobody!

See you later ;)

Ahoj,

dnes - posledního března, jsem psala článek na téma týdne - "Já" - a pod tím se objevili komentáře, které říkaly, že je tady konečně člověk, který miluje svůj život a je to rozdíl od těch depresivních článků, které píší ostatní blogerky, blogeři..

1 Maggie Elm | Web | Dnes v 17:28 | Reagovat

Kde vlastně ta hranice je? Hranice, která je neohraničená, místo, kde není možné nic, ale zároveň všechno. Je to místo, kde můžete být šťastni, nebo zoufalí..

"Život je krásná kniha, ale nemá cenu pro toho, kdo neumí číst" Proč vlastně toužíme po tom mít všechno? Někdy je i to málo všechno a nic nám nestojí zkrátka za nic..

Imagine.. Mladá dívka z bohaté rodiny, je sice krásná, ale namyšlená, má všechno co si přeje, cokoli chce dostane, až na jedno, nebude šťastná

..nebo..

Mladý, ale chudý chlapec, který má rodiče, které miluje, má jen to nejnutnější pro život, ale přesto je šťastný, jediné co mu zbývá k úplnému štěstí je dívka, která ho bude milovat takového jaký je.

Ale co když se stane, že se zrovna tyto osoby z opačných konců světa střetnou a zrovna jejich oči se najdou? Třeba zrovna oni patří do škatulky hranice nemožného ;)

A proto, věřte i tomu co je podle vás nemožné, protože všechno je možné když chceme, a i když je to jen náhoda, tak si pamatujte, že.. Náhoda je jen převlečenej osud

Kurt Cobain

Jsem jiná než ostatní, ale není to tak, že každý je jiný, než ostatní? Není snad každý z nás originál? Teda každý je originál, když se narodí, ale je jen na něm, zda-li zůstane celý život originálem, nebo bude kopiemi někoho jiného..

Ale teď ke mně, k té malé, upovídané holce s úsměvem na rtech. ;)

Řeknu to asi takto, každý si ze mě dělá legraci, kvůli mé výšce, měřím 158cm, měla jsem referát o nanismu (tj. trpasličí růst). Cožpak můžu za to, že nedosáhnu na Interaktivní tabuli? :D Ale není snad pravda, že.. "Co je malý, to je hezký"? ;) ;)

A dále o mně, miluju svou rodinu a své přátele, protože vím, že mě podrží, když potřebuji jejich podporu a je jedno jestli zavolám ve dvě ráno nebo ve dvě odpoledne ;)

Další mojí vášní je herectví, sport, povídání, SZ, angličtinu, psaní článků, zábavu/y, americké seriály, knížky.. Miluju zkrátka celý tento svět, svůj život a vše co s ním alespoň trochu souvisí..

Žiju realitou, i když občas bych se zavřela do skříně a utekla do Narnie ;) Kdo ne? Berme život takový jaký je, milujme na něm všechno, a nesněme jen o tom co nemáme. Važme si toho co máme, aneb... "Nesni svůj život, ale žij svůj sen"

Dámy a pánové, věřte, že dívka, která tady do Vás hustí své články, je píše od srdce, a že miluje tento život a tento svět.. :)

See you later ;)* ;)*

A snad jsem Vás nezklamala ;);)

"Nikdo nepřispívá ve společnosti k zábavě tolik jako ti, kteří tam nejsou."

Tak tóto je citace, jedné z největších žen světa - Audrey Hepburnové. Ženy, která si toho v životě tolik zažila.. Dámy s velkým D.

Ladies and gentleman, představuji Vám Audrey Hepburnovou. V životě se jí ukázali drogy, anorexie, ale pořád to byla dívka s velkým šarmem a obdivem můžu, ale i žen. Ale vraťme se tpět k mottu, kterým tento článek vlastně začal..

Proč se v něčí nepřítomnosti bavíme o ostatních? Mluvíme o jejich chybách, trapasech, a jen málokdy, nekdo utrousí poznámku i něčem v čem byli excelentní.. Ano, mluvím o pomluvách ;)

Víte co? Proč jim to neřeknete rovnou? Bude to lepší, rychlejší, ale i smutnější a strastiplnější!

Proč vlastně pomlouváme? Pro potěšení? Já osobně si myslím, že člověk by měl jít s pravdou ven ať už je jakákoliv ;) Protože o čem pak je ten svět, když je utopen ve lžích? Nepomlouvejme, promluvte si otevřeně, tak jako to dělají praví přátelé.. :)