Listopad 2011

Akademie Elesis - Party u Charlieho - 2.kapitola

28. listopadu 2011 v 21:46 | Agness |  Funfiction
A máme tady další díl povídky pod názvem Akademie Elesis neboli Cesta Života :) Věnuji jí, celému kadetstvu 2011 :)
Ať se líbí :)

"Blair" ozvalo se zaklepání na dveře a hlas mého bratra. Neodpovídala jsem a tak si Jamie otevřel dveře a sedl si ke mně na postel. "Sestřičko, já jsem před dvěma lety taky nechtěl do Anglie. Ale ty tři měsíce tam utekly jako voda." Řekl mi a pohladil mě po vlasech. "Ale máma řekla minimálně tři měsíce" zabručela jsem do polštáře, ale on mi přesto dokonale rozuměl, protože kromě jeho nadání na vodu umí dokonala rozumět a mluvit všemi jazyky a přečte všechno co je jakkoli napsáno a k tomu patří i že rozezná nesrozumitelnou mluvu. Myslím, že by možná dokonce rozuměl i znakové řeči a Braillovu písmu. "Sestřičko, víš, to je podle toho jak by ses chovala a jak by Ti šlo učení. A jak Tě znám - budeš premiantka. Pokud budeš chtít pojedu tam s Vámi. Táta tady bude s naší mladší sestřičkou Jessikou a my pojedeme do Anglie spolu." Řekl jí a jako důkaz toho, že to myslí vážně mě objal a dal pusu do vlasů. "Spolu všechno zvládneme - jsme přeci Montgomeryovi. A ti vždycky všechno zvládnou" Usmál se a v kapse mu zazvonil mobil s písničkou od Davida Guetty. "To je Lily" řekl mi. "Čau zlato" začal a já se konečně uklidnila. Mám vážně úžasnýho bráchu. Dokonalou mladší sestru a fantastický rodiče, kteří jsou někdy hrozní, ale přesto je mám strašně ráda. "Jo hned tam budeme" řekl Jamie Lily do telefonu. " Pa" skončil hovor a dal si svůj dotykový telefon do kapsy. " Jdeme na párty" řekl mi a já málem zapomněla, že v osm začíná párty u Charlieho. Podívala jsem se na hodiny a už bylo za deset minut osm. "Obleč se a za deset minut vyrážíme" "Deset minut?" otázala jsem se ho a povytáhla obočí jestli jsem slyšela opravdu dobře. " Jo, něco se Ti na tom nezdá, ségra?" " No je, že je to trochu málo" "Ty holky" řekl brácha "Dobrá tak já na Tebe počkám ale déle jak půl hodiny ne, je Ti to jasný." Řekl a s úsměvem a vyšel z pokoje. A já konečně zapomněla na všechny ty trable s Anglií.
"Dvacet osm minut" prohlásil Jamie, když jsem vyšla z pokoje. "Co je, stíhám" řekla jsem mu a bouchla ho pěstí do ramene. Nestává se tak často, že by starší brácha bral mladší ségru na párty. Každopádně v rodině, ve které žijeme my dva se to stává naprosto běžně.. I když je bráchova holka moje nejlepší kamarádka.
"Ahoj Blair" řekl Charlie když nám otevřel.. Koukal se na mě a já se usmála. "Ehm" řekl brácha a odkašlal si. " A Ahoj Lily a Jamie" dodal honem. Lily se kousala do rtu aby se nahlas nerozesmála. Bylo to vtipné. Alespoň pro mě a pro ni.
Šli jsme dovnitř. Po chvíli se ode mne brácha s Lil odpojili a namířili si to k baru. Já jsem mezitím šla směrem na taneční parket. Přece se musím nějak odreagovat když od pondělka budu trčet v Anglii. Bože, kterýho vola napadlo aby holka v pubertě musela opustit své přátele a přítele(kterého v mém případě nemusí) a jet někam kde to nezná a kde je to naprosto k ničemu.. Byla jsem tak rozzuřená, že se v bytě rodiny Parkerových udělal menší vítr. Bratr mě zpražil pohledem a já ihned přestala, přece jen jsem to dělala nevědomky. Několik lidí se koukalo po místnosti, zda ještě bude vítr, ale k mému štěstí byla okna otevřená tak jim to nepřišlo zas až tak divné. Ale upřímně, přiznejme si, kdy je normálně vítr v místnosti.? Nikdy. Přišlo mi to jako ironie.
Bylo už něco kolem jedenácté, když mě vyzval k tanci jeden kluk. Řekla jsem mu, že si s ním půjdu zatancovat, ačkoli jsem nevěděla kdo to je. Když jsem byla na parketu, nebo jak to říci, uvědomila jsem si, že je to k mé smůle Aaron Melichar. Kluk, který šikanoval tolik lidí. Každopádně, jsem se rozhodla, že si s ním popovídám. Posledně jsem mu přeci jen vymazala vzpomínky, teda lépe řečeno - upravila. Takže si myslím, že by neměl vědět, že šikanoval Evelinu a další.
"Blair, vážně si myslíš, že když mi ovlivníš vzpomínky tak nějak pomůžeš tomu abych si s lidmi jako je Amy nebo Evelina nedělal to co budu chtít já.?" Řekl mi a já zatajila dech. Jak to proboha může vědět? Rozhodla jsem se, že si budu hrát na to, že nic takového neznám. "Prosím? Slyšela jsem dobře? Ty si myslíš, že Ti ovlivňuju vzpomínky? Přeletělo Ti něco přes maják? Jsi zralej na psychiatrickou léčebnu" řekla jsem mu a v duchu si pomyslela, že mám štěstí, že jsem dřív navštěvovala hodiny dramatické výchovy a že jsem díky tomu tak dobrá herečka. " Blair, nehraj to tady na mě. Já vím kdo jsi, ale ty nevíš kdo jsem já. Já jsem tady ten, kdo tady určuje pravidla." odpověděl a zachechtal se takovým smíchem ze kterého mi mráz lezl po zádech. " Jsi čarodějka, nesnaž se to tajit. Ale jak jsem již řekl, jen tak nedozvíš se kdo jsem já.. Dám Ti malou nápovědu. Příští týden odjíždím do Anglie" začal Aaron. Byla jsem v loji. Přece se mnou nemůže jet Aaron do Anglie. Tak to je ten kluk o kterém máma mluvila, že ho taky budou přijímat a, že ho bude přijímat moje máma. Na Akademii čarodějnictví smějí však pouze kouzelníci a čarodějky. Takže pokud není kouzelník tak co tedy je? A proč by jel do Anglie zrovna když tam musím já? Ale vždyť je stejně starý jako já. Je mu patnáct. No, myslím, že to bude ještě hodně zajímavé. "Jsi kouzelník!" vykřikla jsem. Kolem sebe jsem nechala volně vanout vánek, ale jak jsem byla rozrušená stala se z mírného vánku spíš vichřice. "Ty si takovej hajzl" řekla jsem Aaronovi když jsem kolem něj procházela a on se jen usmál. Luskla jsem prsty, zneviditelnila se běžela s brekem domů.
"Mami!" zakřičela jsem když jsem přišla domů. Luskla jsem prsty a opět se zviditelnila. Fakt si musím přečíst ty knihy, protože už se musím naučit přemisťovat. "Mami" zakřičela jsem ještě jednou. Matka se zvedla z postele a přemístila se do kuchyně. "Copak se děje Blair, že mě budíš o půl dvanácté?" "Mami"začala jsem "ty znáš toho Aarona jak jsem ti o něm dnes když jsem přišla ze školy povídala?" "Ano, znám. Jeho matka je Rose Melicharová z Akademie." "Cože?" "Ano Blair, slyšíš dobře" "A to si mi jen tak mimochodem zapomněla říct, že ten kretén - pardon mami, jako Aaron jede s námi do Anglie. Díky moc." Bože, kam sem to dopracovala.. "Mami, on má v hlavě nějakou zábranu, která zabraňuje manipulovat mu s myšlenkami. Chápeš to?"skoro jsem křičela. Pořád sem kolem sebe měla svůj živel. V tu chvíli se začaly zvedat ubrousky a všechno co bylo na stole."Blair, přestaň" řekla mi máma přísným tónem. Aaron je vážně zvláštní osoba. Musí se nějak zabránit aby jel se mnou do Anglie. - magor jeden. Pomyslela jsem si. "Já jdu spát." Oznámila jsem mámě. "Dobrou miláčku,. Není to tak hrozný, věř tomu, že je to určitě hodný kluk. Já jsem tě nechtěla zbytečně znepokojovat. "Tak proto si mi lhala? Aby si mě neznepokojovala?" koukla jsem se na ní. "Dobrou" řekla jsem a doufala, že si Aaron i matka dělali jen legraci. Ale k mé smůle to vypadalo asi tak, že na Aljašce bude slunečno a lidé tam budou moci jezdit na dovolenou..
"Dobré ráno zlato" řekla mi matka když mě budila.. "Mami, že s námi Aaron nejede do Anglie.?" "Miláčku, je mi líto, ale jo. Určitě je to milý a hodný chlapec."Protočila jsem oči. "Jeho matka je milá, hodná, pětatřicátnice. Určitě je po ní." Usmála se na mě. Tak snad to bude dobrý.. " Mami, může jet s námi Jamie? "Blair, já nevím, musela bych se domluvit s ním" "Ale on mi to sám navrhl" "V tom případě ano." "Myslím, že by sis měla začít balit" Tak to asi měla. A taky bych to měla říct Lily. " Brácha!!" zabouchala jsem na dveře bratrova pokoje. Nikdo se neozýval. Zkusila jsem to ještě jednou a když ani po druhém marném pokusu jsem nedostala odpověď, tak jsem vešla.

Akademie Elesis - Oznámení - 1.kapitola

20. listopadu 2011 v 15:33 | Agness |  Funfiction
AKADEMIE ELESIS nebo CESTA ŽIVOTA..
vyberte si název, který se Ti více líbí.. :) Hoď komentář a já pak tu povídku pojmenuju, předem děkuju :) -
1.kapitola - Oznámení
"Lily!" křičela jsem na kamarádku když přecházela přes přechod aby si mě všimla. Hurá, všimla si mě. Musela jsem se usmát. Poslední dobou jsme na sebe s Lils neměly moc čas, protože ona si našla kluka v podobě mého staršího bratra Jamieho. Hodně lidí si myslí, že Lil má štěstí, protože brácha je nejoblíbenější kluk na škole. Pár(hodně) holek sice na bráchovu holku žárlí, ale s tím nic nenadělají. K jejich smůle. Sluší jim to spolu, uznávám.. Lily je o dva roky mladší než Jamie. Jemu je sedmnáct a jí patnáct.
"Ahoj" řekla Lily a s úsměvem mě objala. Jsme nejlepší kámošky už od školky, známe se do nejmenších detailů, svěřujeme si tolik tajemstvích, myslím, že asi většinu a už tolikrát jsme si pomohli, podpořili, ale jedno tajemství jí asi nikdy neřeknu…
Když jsme s Lil došli do nákupního centra uviděli jsme před vchodem do centra stát nějaký hlouček. Šly jsme tedy a procpávaly se dovnitř abychom zjistily co je příčinou toho, že se nikdo nemůže dostat dovnitř. Odpověď mě ihned napadla a tak jsem se musela jen ujistit a doufat, že to není pravda, byla. Abych to vysvětlila, napadlo mě že tam bude bratr to ano, ale že se bude prát, tak to ani ve snu. " Jamie!!"zakřičela jsem na bratra a on se jen otočil. Usmál se na Lily tím přidrzlým úsměvem, ale ona stála jako by do ní uhodil blesk. "Proč se pereš" zeptala jsem se ho podruhé a doufala, že mi alespoň odpoví. "Vzhledem k tomu to, že to je sázka, tak Ti k tomu nemám co říct, ségra" řekl a ohnal se po tom klukovi paží. Uvědomila jsem si, že je to Michael Mordi z naší školy, který chodí s bratrem do ročníku. Nevěděla jsem jestli můžu bratrovi věřit, že je to jen nějaká blbá idiotská pubertální sázka, ale nějaký instinkt mi napovídal, že teď mu můžu věřit. Když žijete v rodině plné kouzelníků a sami máte kouzelnické nadání, tak čemu se divit.?
Když se konečně po čtvrt hodině doprali tak bratr vyhrál osm liber. "Díky kámo" řekl brácha Michaelovi a dal mu z legrace pěstí do ramene. Lily pořád koukala do prázdna, ale jen do té doby dokaď jí Jamie nepolíbil. Potom roztála a poddala se polibku. Každopádně, jsme hodlaly jít na nákupy, a setkání s miláčkem mé kámošky nás zdrželo, ale jelikož to byl brácha tak jsem mu dala seznam toho co posílá mamka abychom nakoupili - přece si to nějak musí vypít. I když to není žádný trest, tak stejně mi to nijak nevadí. Alespoň nemusím chvátat abych stihla dojít do pekárny. Mamka říká, že i když jsme kouzelníci tak se musíme chovat jako normální lidé a tím pádem chodit do pekárny, kupovat pračku a další věci..
Konečně jsme dorazily do New Yorkeru, kde jsme si vybraly pár senzačních ohozů. Obě pocházíme z velice bohatých rodin, tak to je v pohodě po finanční stránce. Možná jediný problém, který mám když si něco koupím, je ten, že se mi to brzy nebude vejít do šatníku, a to, že mám na oblečení docela velkou skříň respektive celou místnost.
Když jsem kolem pátý dorazila domů, už na mě čekala máma Aneliese. Její jméno je velice zvláštní, a všichni když ho slyší si ho hned zapamatují a to jen zdůrazňuje to, když jí potkají.. Poté když se vysloví - Aneliese, tak všichni vědí, že je to ta Montgomeryová. Víte, naše rodina je jak bych to řekla - dokonalá. Vyrůstáme ve špičkový domácnosti, pocházíme z velice bohaté rodiny, máme čarodějné nadání - tj., že každý z nás umí ovládat jeden živlový element - vodu, oheň, vzduch nebo zemi.. Někteří z nás kouzelníků a čarodějek také umí třeba číst myšlenky, předvídat budoucnost, létat, mají nadpřirozenou sílu, ovládat vztahy, ovládat a pomotávat myšlenky apod. Mě osobně dali do vínku ovládat a používat vzduch a k tomu umím ovládat a číst myšlenky druhým. Někdy se to hodí, ale já to nepoužívám. Přijde mi blbí někomu říkat, že toto dělat nesmí, že s tímhle se nemá kamarádit atd. Snad jedině při šikaně, když někteří spolužáci , mezi které třeba patří Aaron Melichar, šikanují někoho jako je Amy Julinová, Evelina Mortová či snad Miko Lukrens. U Aarona to využívám k tomu, aby si uvědomil co udělal takže ho trápí svědomí, ale další den to zase vypnu, posledně jsem mu pomátla myšlenky tak, že už to jen tak neudělá, protože jsem mu "řekla" aby už nikdy nikomu nenadával a nešikanoval - uvidíme, jestli z něj bude svatoušek, ale nevím - cítím kolem něho nějaké divné vibrace. A to myslím bohužel doslova..
"Ahoj mami" pozdravila jsem jí a dala pusu na tvář. " Ahoj Blair" odpověděla mi s úsměvem. "Jak bylo ve škole?" otázala se mne a podívala se mi do tváře. " Všechno v pořádku, jen ten idiot - promiň mami - zase šikanoval malou Amy s Evelinou a nevynechal ani Mika." Řekla jsem vyčerpaně "Tak jsem mu trochu pomotala myšlenky, a myslím, že jen tak je šikanovat nebude. Každopádně, kolem něj cítím divné vibrace.. Ještě, že je dnes konečně pátek, další den ve škole, už bych asi nepřežila.." řekla jsem jedním dechem."Mami, můžu dneska s Lily na párty u Charlieho.? V jednu bych byla doma." Aneliese přikývla, a řekla: " Dobrá, v jednu doma." Už jsem se měla k odchodu když řekla: " Myslím, že bych Ti měla něco říct" řekla s neutrálním výrazem ve tváři. Šla jsem tedy za ní do kuchyně. Usmála se na mě a mě najednou přešli obavy, že je to něco "černého". "Blair" začala matka. "Víš na celý příští týden a možná na i dýl musím jet do Anglie." Řekla mi a já si uvědomila, že Anglie je z našeho milého New Yorku přes celý oceán. Což je, řekněme docela dost daleko." Proč?" zeptala jsem se a čekala co odpoví. " Čarodějnická rada, si mě zavolala abych přijala dva nové studenty. Jak jistě víš, nový studenti se na Akademie čarodějnictví přijímají v patnácti letech a Laure de Male mě požádala jestli bych přijala dva studenty mezi nás." " Kdo to je?" otázala jsem se a v podstatě mě to ani nijak nezajímalo, ale přesto jsem se podívala se do její tváře na které měla úsměv. "Ta dívka jsi ty a ještě jeden chlapec" "Cože? Vždyť patnáct mi bylo teprve před měsícem. Nemůžu jen tak z města odjet. Co bych řekla ve škole. Musela bych si sehnat všechna ta povolení, která se shání několik dní, ne-li týdnů. Co bych řekla Lily a mým ostatním kamarádům : Promiň, musím jet do Anglie, protože mě bude přijímat čarodějnická rada na Akademii Elesis, kde je ředitelka Laura de Male a kde budu v dalších čtyřech letech studovat. Takže se tu měj hezky, uvidíme se za čtyři roky...? Mami.. Ale Jamie nemusel na žádnou školu. A to je mu sedmnáct.. Jsem o dva roky mladší.!" Začala jsem hystericky křičet a poslední větu jsem opravdu vykřikla nahlas až se zatřásly okenní tabulky. Matce po tváři tekla slza. " Blair, já si myslela, že budeš mít radost, že chceš rozvíjet své čarodějné nadání a přispět svými schopnostmi k prospěchu lidstva. To všechno se musíš na Elesis naučit. Jamie nešel na školu, protože nechtěl, ale dostává pokyny ze školy a ty náležitě plní. Jako, že třeba studuje mytologii čarodějnictví a další věci. Ale sama víš, že byl Jamie v Anglii tři měsíce, takže máš dvě možnosti - vzdát se čarodějnictví nebo strávit minimálně tři měsíce v Anglii a potom se vrátit zpět do New Yorku s tím, že Ti z Akademie budou posílat pokyny a ty se jimi budeš řídit a budeš studovat. Na to bych dohlížela. " "Mami" řekla jsem potichu a utekla do svého pokoje, kde jsem se svalila na postel. Ležela jsem tam asi hodinu a pořád vzlykala do polštáře.
Předem děkuji za komentáře, snad se povídka bude líbit ;) :)

Překlopená krása..

17. listopadu 2011 v 17:58 | Agness |  Funfiction
Asi znáte herečky, zpěvačky a další osobnosti, které jsou schopny si dát do různých částí těla implantáty. Po nějaké míře je to poněkud příšerné a oni si i poté uvědomí, že je to mnoho, ale stejně a postupně se na tom stávají zavislými. Ale nemyslete si, že jsou takové jen celebrity. Dnes jsem na jedné stránce našla toto: http://www.super.cz/6453-musite-videt-tohle-silikonove-monstrum-ze-sebe-udelala-driv-nadherna-ruska.html
co si o tom myslíte vy? Chtěli byste tak vypadat?

Názory v komentářích!

Stroj času - závist

15. listopadu 2011 v 20:10 | Agness |  Funfiction
Asi každému z nás by se alespoň jednou hodil. Byla by to taková věcička, která by za nás řešila problémy, ale proč?
Kdyby nebyly problémy, byl by náš život nudný, nezábavný.. Ale jelikož jsou, můžeme si ho užívat plnými doušky.. Jak se to jen říká? Všechno zlé, je pro něco dobré? :D
Každý z nás si přeje lásku, přátelství, poté něco zkazí, a přál by si aby to tak neudělal, chtěl by mít stroj času, aby to dal do pořádku, ale to by nebylo FÉR.!!!
Vemme si třeba film Harry Potter - tam měli Obraceč času, což je v podstatě také Stroj času.. Směli ho, ale využívat jen když šlo někomu o život nebo měli zvláštní povolení.!
Proto si myslím, že by se každý z nás měl vždy zamyslet nad tím, co bude dělat, než to udělá, zamyslet se nad tím co poví, než něco řekne, zamyslet se nad vším co by chtěl aby se dělo..
Stroj času by byl možná dobrý, ale v tomto světě by to bylo o závisti.. Protože.. Kdo by ho nechtěl mít?
from my last blog :)
xoo..

Pohádky jsou naše budoucnost..

15. listopadu 2011 v 20:05 | Agness |  Funfiction
Přemýšleli jste někdy nad tím, jak jsou pro nbás důležité? Jak je pro nás důležité je znát? Možná se Vám to nezdá, ale kde bychom v současnosti asi byli? Jsou to oddychové chvilky a hlavně ponaučné příběhy. Lidé potřebují znát pohádky, protože jinak bychom nebyli tam kde jsme. Pohádky musí být součástí naší budoucnosti, stejně tak jako byli součástí minulosti a teď i přítomnosti. V pohádkách je přesně vytyčeno dobro a zlo. Nikdo nehraje na dvě strany, každý hraje na tu svou, svou stranu kterou si zvolil nebo na stranu, kde je jeho rodina a přátelé. Představte si třeba pohádku, která je teď v kinech - Čertova nevěsta. Je to o královně, která by byla ochotna udělat cokoli proto aby měla dítě, klidně i uzavřít smlouvu se samotným peklem. Dále si myslím, že stojí za zmínku jedna z vánočních pohádek, Kouzla králů. Je to pohádka, o dvou královstvích, mezi dobrým a zlým a je jedině na Tadeášovi, jestli princezna Mariana bude žít, nebo bude navěky zakleta. Tyto dvě pohádky patří spíše mezi ty moderní. Avšak, ou když se řekne to téma klasické české pohádky, tak kterou si vyberete. Já osobně asi ty dvě nejznámější - Tři oříšky pro Popelku a Ať žijí duchové. Pak lidé mají rádi černobílou, starou, ale podle nich krásnou Pyšnou princeznu či snad Šíleně smutnou princeznu. Já sama si osobně myslím, že české pohádky, jsou nejkrásnější ze všech. Ty americké stláskaniny, kterým říkají pohádky.?
Můj názor je takový, že se asi každý v pohádkách najde, každý tam ztělesňuje nějakou postavu, která tam má místo a je tam důležitá. Je to jako na naší planetě, každý tu má svůj prostor a planeta by vypadala jinak, kdyby tu třeba nebyl někdo z těch kdo tu jsou.
Co by mělo být v typické české pohádce? Ptáte se? Čerti, princezna, nějaké to zlo..
V dnešní době posloucháme příběhy od našich babiček, dědečků, čteme z tlustých zaprášených knih, koukáme se na ně v televizi. Jsou to příběhy, které napsali někteří autoři i před několika desítkami let, a čím jsou starší, tím jsou hezčí, pravdivější a dokonalejší, protože naše republika, je pro pohádky jako ráj, jako stvořená.
Važme si pohádek, protože jsou naše budoucnost.. Typické české pohádky jsou naše bohatství, bohatství, které nemá nikdo na světě..
Kde bychom byli bez nich? To ony nás poučují, a říkají nám jak to opravdu je, i když.. Svět není pohádka..
z mého starého blogu..

Absolventi..

11. listopadu 2011 v 21:53 | Agness |  My diary ♥
Když poslouchám názory kamarádů, mých přátel, kteří říkají, že jejich příbuzní si absolvsntská trička objednávali už v červnu, aby je v září měli, žasnu. My sami jsme na začátku září dostali jen adresu webu, ze kterého si máme vybrat ty své. A jak to dopadlo? Většina z nás si to ani neprohlídla, a učitel se k tomu staví tak nějak "Je dost času, tak já vám jednou o matice dám čtvrt hodiny a vy si vyberte. Vždyť je ještě dost času" A myslíte si snad, že se třída plná puberťáků může dohodnout? Asi ne. A naše třída už tuplem ne.
Naše třída se skládá z lidí, kteří si o sobě myslí, že jsou nejlepší, mají o sobě vysoké mínění a myslí si zkrátka že jsou nejlepší. U nás každý hraje za sebe, nebo alespoň za tu skupinku se kterou se baví. Proč si asi myslíte, že chce půlka našeho celku přejít na jinej gympl? Možná se tam najdou někteří, kteří chtějí přejít na jinou, ale většina chce přejít na gymnázium, protože chce buďto větší prestiž, nebo chce být v Praze, kvůli svým přátelům a známým.
Ale je to tak správné? Neměli bysme v patnácti mít víc rozumu, než desetiletý děcka? Neměli bychom se začít chovat jako dospělejší, a začít se normálně bavit a ne uvažovat o tom aby na tričkách, která nás mají prezentovat bylo: "Škola je mi u ***" a obrázek na kterém je pr**l. Bez urážky, ale to nevypadá na lidi z "prestige school. "
Na to, že je listopad, docela dobrý. Když nám i náš drahocenný třídní poví, že je dost času, když se trička dostávají nejdéle k Vánocům, tak Vás to docela překvapí. Neměl by nám jít příkladem? Neměl by to být on, kdo nás povede a bude nám nápomocen? Asi je to všechno tím, že jsme schytali třídního, který vyšel hned ze školy, měl rychle dvě děti, rodinu a naše třída ho zkrátka nezajímala tolik aby jí věnoval tu jednu, dvě hodiny, abychom se mohli domluvit na nějakém radikálním řešení. A budeme vůbec ta trička mít? Kdybychom si o ně neřekli, tak je ani nemáme. A to že se třídní profesor, docela divil. Něco ve smyslu: " Takže vy chcete mít absolvenská trička?" nebylo vyjímkou.
Zkrátka a rychle, nám prostě nebyl přidělen učitel, který by nás chápal, respektoval, věnoval nám čas, pomohl, doučil nás něco. Kdykoli je nějaký problém, tak nás obrátí na někoho jiného, nechce to řešit, jen abychom se věnovali té matice.
Ale o tom jsem nechtěla mluvit a rozebírat tady problémy, které se týkají našé třídy. Ty asi nikoho z Vás moc nezajímají.. Chtěla jsem mluvit o tom, že každí absolventi si zaslouží něco, co to bude dokazovat. Ne nějaký index, ve kterém bude napsaná "kvarta". Index jednou třeba jednou spálíme, ale tričko? Tričko budeme mít mnohem, ale mnohem déle.. A proto..
Prosaďme si to co chceme, protože pokud za tím nepůjdeme, tak né každý třídní nám všechno zařídí...

xoo..

Nic není nemožné...

9. listopadu 2011 v 18:49 | Agness |  Funfiction
"Nic není nemožné"
Tak takto zní motto spousty lidí. Každý si myslí, že když se mu něco nepovedlo napoprvé, tak to nemůže vyjít nikdy. Pravda je však opakem. Za každým úsilím se skrývá odměna. Možná si někdo na to svoje ovoce bude muset počkat delší dobu, ale nevyplatí se to? Když se budeme natolik snažit abychom uspěli, uspějeme. A je jedno jak těžké ty podmínky budou. Pokud budeme chtít, tak se s tím popereme. Kdykoli a kdekoli..
Jestli máš přání, snaž se jít za svým cílem, protože určit si v životě cíle, je důležité. Když si je určíme, budeme mít něco, čím se můžeme inspirovat. Každá inspirace vede k něčemu :)
A proto, řiď se mottem, které Ti říká aby si nic nevzdával, abys věřil, že nic není nemožné a aby sis užívat života plnými doušky :)
Je to jedno z nejpravdivějších mott, které existuje :) Stačí věřit :)
P.S.: Velice krátký článek, ale snad to vystihuje.. :)
Doufám :)
s pozdravem :)

Píšeš že..

5. listopadu 2011 v 21:10 | Agness |  Funfiction
Dneska jsem tak brouzdala po internetu, tak fajn, objevila se mi na zdi na FB taková krásná poznámka :) Možná jste jí četli, ale já jí sem stejně dám, protože se mi líbí :)
Je to tady první kousek, který není mým vlastním dílem a tak děkuji tomu, kdo to napsal :)

A co si o tom myslíte vy?


Píšeš, že ti chybím, ale co si udělal pro to, aby si mě viděl?!
Píšeš, že život beze mě není ono, ale já tu vždycky nebyla!?
Píšeš, že kvůli mě nemůžeš usnout, ale snejnak nakonec usneš!?
Píšeš, že sem to nejlepší co tě kdy potkalo, ale toto říkáš každe.
Píšeš, že beze mě nemůžes být ani sekundu, ale si beze mě dny.
Píšeš, že na mě nemůžeš přestat myslet, ale stejnak nakonec zapomeneš.
Píšeš, že mě miluješ ale na konec mě budeš stejnak nenávidět.




Friday ;)

4. listopadu 2011 v 15:57 | Agness |  My diary ♥


Ahoj :) Jak se máte? Já fajn :) Because IT´S FRIDAY :)
Jaké máte plány na víkend?

Přemýšlela jsem, že bych udělala takové video, mělo by to upoutávku jako film, měli byste návrhy s jakou píšničkou by to mohlo být spjato? Která by se Vám líbila? :)

Hezký víkend :)



Nevymlouvej se a postav se pravdě čelem..

3. listopadu 2011 v 18:11 | Agness |  Funfiction
Každý z nás má tencendi se vymluvit když nám někdo něco vytkne, ale ne vždy je to to pravé ořechové.

Proč se vlastně vymlouváme? Nikdo neví. Asi zkrátka chceme, aby si někdo o nás nemyslel něco špatného..

Nejčastější výmluvy:

1. situace: Rodiče nás požádají o uklizení obýváku, umytí nádobí atd.
Naše výmluva: Neslyšela jsem Tě, zapomněla jsem, to si teda neříkala, byla jsem pryč, nestihla jsem to.. To známe ?

Když se budeme takto vymlouvat, rodiče nám brzy přestanou důvěřovat. Budou mít problém nás někde nechat přespat, protože se budou bát, že jim lžeme. A důvěra rodičů se získává opravdu těžce. Stejně to budeme muset udělat. Tak proč to odkládat? Když uděláme zadané úkoly dříve, tak budeme spokojeni, jak oni, tak my. :) Můžeme se třeba domluvit na komrpomisech. :) Ale teďka jedna perla pro Vás. Když opravdu budete pomáhat, koukají z toho krom povinností také výhody. Nestojí to za to? Rodiče nás budou milovat vždycky, nelžeme jim, upřímnost je hodně důležitá. Já mám s rodiči upřímný vztah a je to mnohem lepší než nějaké výmluvy a lži.

2. situace: Nepřinesli jsme práci, kterou nám učitelé zadali, a není to poprvé.
Naše výmluva: Zapomněla jsem, donesu zítra, ztratila jsem to, nebyla jsem doma, vždyť to mám mít až na další týden. A spousta dalších.

Je to stejné jako u rodičů, když budeme lhát, tak nám ani naši vyučující nebudou věřit. Vždyť oni nám mají vzdělávat. Myslíte si snad, že se s náma bude někdo za pár let mazlit? Tam nám řeknou ať udělám projekt, nepřineseme ho, a máme na hodinu vyhazov! Ve škole jde jen o známky a čím budou lepší, tím budeme lepší i my. To my si lajnujeme svojí kariéru ne naši učitelé! Všude jde o důvěru a spoleh.

3.situace: Lžeme přátelům a poté se vymlouváme proč. Bohužel pro ty, kteří lžou, přátelé nás znají tak dobře, že poznají kdy nemluvíme pravdu nebo si jí upravujeme.
Naše výmluva: Když se vymlouváme profesorům za nedonesené práce, tak se to ještě dá snést. Učitelé nám nebudou věřit, ale naše mínus. Ale když lžeme našim přátelům, těm kteří tu jsou pro nás ve dne, v noci. Ti kteří nás milujou pořád. Stejně na to přijdou.!

Raději se přiznej! Řekni to na rovinu, protože takhle budeš za machra.! Budeš lepší člověk! Protože není moderní lhát, ani se vymlouvat, je moderní mluvit pravdu. Protože na pravdě všechno stojí!

Nelži, nevymlouvej se, užívej si život takový jaký je a buď upřímný! Protože jenom tohle je cesta k tomu, jak být DOKONALÝ. A když takový budeš, budeš DOKONALÝ i když budeš mít spousta chyb.

xoo..