Akademie Elesis - Rituál - 5.kapitola

15. prosince 2011 v 12:32 | Agness |  Funfiction
A máme tady další kapitolku, v pořadí již pátou :) A tentokráte ji věnuji Aničce Š. :) Ať se líbí +)
Rituál
"Blair Elizabeth Aneliese Eveline Montgomeryová, souhlasíš s tím, že budeš studovat na Akademii Elesis a že se zde naučíš alespoň základům z magického světa ve kterém žijeme a až po třech měsících si vybereš zda zde budeš chtít dostudovat nebo zda pojedeš domů a budeš se řídit pokyny z Akademie?" zeptala se mě matka. Usmála jsem se. Opravdu se mi zde začínalo líbit. "Ano" řekla jsem. Bylo to prosté, ale výstižné. Mělo to v sobě takové kouzlo. Nyní se moje matka obrátila k Aaronovi a řekla mu úplně to samé. I on řekl ano. Poté se Aneliese otočila a Jamie jí podal první knihu. "Povstaň" řekla mi moje máma "Toto je Tvá první kniha kouzel, nejsou zde všechna kouzla, ale pamatuj, že je to 98 945. výtisk. Jednou zjistíš, proč jsem ti to řekla zrovna dnes, zrovna v tuhle hodinu a zrovna tady. Neříkám, že to bude zítra, za rok, ale může to být i klidně za několik desítek let. Používej své vědomosti, svůj talent, své nadání a své schopnosti k dobrým věcem. " Usmála se na mě. Přešla k mému spolužákovi Aaronovi a řekla mu: " Povstaň" zavelela. " Toto je tvá první kniha kouzel, jak již jsem říkala své dceři, nejsou zde všechna kouzla. Tobě také přeji abys vždy své vědomosti, své nadání, svůj talent a svoje schopnosti používal k věcem, které jsou dobré pro tuto společnost a pro tento svět." Jen co to dořekla, položila jednu knihu přede mne a druhou před Aarona. Všimla jsem si, že jemu neřekla kolikátý to je výtisk. Oba dva jsme zašeptali "děkuji" a usmáli se. Poté nám do ruky dala každému hůlku." A teď povstaňte" oba dva jsme povstali. "Přísahejte" zašeptala, ale matce bylo přesto srozumitelně rozumět. "Přísaháme" řekli jsme oba nahlas a mávli hůlkou. Kolem mě se v okamžiku zatočil vítr a kolem Aarona se zatočil oheň, který byl jeho živlem. Oba živly spolu proplétané obletěly celou místnost a vrátili se zpět. Všichni lidé, kteří byli v místnosti začali tleskat a někteří za námi i přišli a pogratulovali nám. V tom okamžiku jsem za sebou uslyšela hlásek.
" Gratuluju Ti" řekl "Já věděla, že to dokážeš". Otočila jsem se a spatřila mojí malou šestiletou sestřičku Jessiku, jak stojí vedle mého otce a jak se na mě oba usmívají. V tu chvíli co jsem se na ní zasmála úžasem se ke mně vrhla a objala mě. Nečekala jsem, že by sem přijela Jessika s tátou. Když jsem sestřičku pustila objevili se stoly a na nich jídlo a pití, vzala jsem jí za ručičku a vedla jí ke stolu. V tu chvíli jsem byla šťastná, protože jsem si říkala, že to na Elesis zvládnu a pojedu domů, kde všechno bude v pořádku, protože brácha zase bude se svojí holkou, bude opět nejoblíbenější kluk na škole a já budu se svými přáteli a snad se konečně zbavím Aarona, který jak doufám, se po tom až přijedeme z Anglie zklidní. I když to je velice nepravděpodobná představa, že by se on někdy zklidnil. Školní rok na Akademii začíná za dva týdny, takže čtrnáct dní tady budu vše poznávat, poté nastoupím do prváku. Jamie bude chvíli studovat třeťák a všichni budou spokojeni. Tedy alespoň v to můžu doufat. Ale když o tom tam přemýšlím. Co mi jiného zbývá?
Dva týdny uběhly jako voda, máma se po týdnu vrátila s Jessikou i tátou zpátky do New Yorku, Jamie si každý den volal s Lily, zrovna jí má na drátě. Nevím co jí říká, že děláme v muzeu madame Tissoe, ale každopádně je to docela dost zajímavý, když si vezmete že Elesis leží asi tak přibližně 400km od Londýna. S ní jsem taky občas mluvila, ale určitě ne každý večer jako Jamie. A Aaron? Toho jsem nějak nepostřehla. Díky bohu.
"Blair" zavolala na mě ředitelka školy Elesis. "Ano?" otázala jsem se jí. " Už máš spolubydlící?" zeptala se, a mě to v tu ránu přišlo jako kdyby si šlehla jednu lajnu, protože ona určovala spolubydlící. "Jste v pořádku paní de Male.?" "Ano, možná se divíš, že se Tě ptám, když jsem to určovala já sama, ale možná dostaneš spolubydlící, dnes večer bude přijata jedna studentka, - Natelia Allenová. Kdyby si chtěla spolubydlící, tak to může být zrovna - Natelia." Usmála se na mě a já přikývla jako, že budu ráda, když budu mít nějakou spolubydlící, protože být sama na pokoji, po celé tři měsíce by mě nijak zvláště nefascinovalo a netěšilo.
Když nadešel soumrak, tak se všichni studenti z Akademie Elesis shromáždili v hlavní místnosti, kde jsem byla přijata i já a Aaron. Bylo to úplně stejné jako to moje, až na to, že nás přijímala moje matka, zatímco Natelii přijímala matka Aarona - Rose, která na Akademii učí mytologii o kouzelnících a dějiny. Její živel byla voda. Když její živel obletěl celou místnost, tak jsem cítila moře, cítila jsem a slyšela vlny, které se odrážejí od mola, a které stírají nápisy a obrázky z písku. Myslím si, že Jamie to musel slyšet mnohokrát více než já, protože rozliší zvuky a všechno slyší naprosto zřetelně, umí mluvit díky svému daru všem jazyky a domluví se všemi nářečími… To je tedy vážně bezva dar.
Obřad Natelie proběhl docela rychle, po ceremoniálu nám ředitelka ještě pověděla: "Vy všichni, kteří jste zde, jste byli svědky obřadu dívky jménem Natelie Allenové. A teď, když byl tento obřad dokončen, bych Vás všechny uvedla ke slavnostní večeři na počest Natelie." Obřad na počest každého z nás, kdo zažil ceremoniál a kdo byl uvítán na Akademii, byl vždy pro všechny přínosný. Pro každého jinak, ale vždy využil to, co si za ten večer zapamatoval.


Těšte se na další ;)
A napište mi Vaše názory, všechny jsou vítany :) A VY především ;D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

KLIK!

KLIK!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.