Nejcennější, co mám..

30. května 2012 v 14:40 | Agness |  Funfiction
Život je dlouhý dost, když víš, jak ho prožít.

Nejcennější, co mám..


Každý z nás má spousty věcí. Někdo vlastní auto, další je šťastný, protože dům, který stojí na pobřeží je jeho, děti jsou šťastné, protože dostanou k Vánocům panenku či autíčko, ale každý z má něco, co je nedocenitelné, ale každý si toho váží jinak. Je to život, rodina, přátelé a zdraví!

Život, co k tomu napsat? Přirozená součást naší existence? Asi ne, život je něco, čím jsme byli obdarováni. Nejsem věřící, ale myslím si, že každý by si měl svůj život zasloužit, že by měl něco udělat proto, aby si mohl říct, že nežije nadarmo. Nejde zde o to, jestli si koupí auto a tím pomůže automobilkám, když je ekonomická krize, jde zde o to, jestli pomůže člověku, který se ocitl v nouzi, jestli pochopí, že život není jen o něm, ale že je zde spousta lidí, kteří nežijí zrovna královským životem, kteří žijí pod mostem, trpí hladomorem, podvýživou a často za to ani sami namohou, pokud ale ano, je to jiná.

Rodina? Lidé, kteří nám pomohou a je jim jedno, zda je jedna hodina po poledni, nebo právě odzvonila půlnoc. Jsou to lidé, u kterých můžeme cítit podporu, můžeme se na ně usmát, požádat o radu, smát se s nimi, užívat si s nimi každý okamžik, zkrátka jim můžeme věřit, jako nikomu jinému. Je to tak? V našem životě věříme málokomu a rodina by měla být na předním místě. Je to ale vždy opravdu tak? Má to ale tak opravdu každý? Má každý štěstí na rodinu? Nevím, všichni asi ne, ale pokud mohu mluvit za sebe, mohu říci, že mám úžasnou rodinu. Není dokonalá, nikdo není, ale mohu jim říci cokoli, aniž by to někomu pověděli. Vím, že jim mohu důvěřovat, protože nezklamou moji důvěru. Rodina je domov, je to střed vesmíru, kam mohu jít a odkud nikdy neodejdu s prázdnou.

Přátelé, kamarádi. Každý je má, ale každý si jich váží jinak. Jsou to lidé, kteří nás častokrát drží nad vodou, můžeme jim říci to, co nedokáže říct rodičům, vždyť to jsou naši vrstevníci, potřebujeme znát jejich názor, jejich způsoby řešení. Nejhorší je potkat falešné kamarády, kteří se s námi baví jen z důvodů jako je opisování úkolů, řešení úloh, opsání čtenářského deníku či z důvodu, aby někdo jiný žárlil. Jak to řešit? Jak poznáme, že ten kamarád to s námi nemyslí vážně? Musíme zkrátka poslouchat své srdce a svou intuici.

Zdraví, bez něho bychom nebyli. Uvědomujeme si jak je neskonale důležité? Že když nám něco je, měli bychom jít za lékařem a ne se v bolestech skácet k zemi! Ale co, když se o sebe tolik bojíme a lidé nás začnou brát za hypochondry? Měli bychom to brát úměrně, tak abychom byli zdravý, ale aby nás nikdo neposlal směrem Bohnice. Musíme si ho vážit a ne se sebepoškozovat!

A co z toho plyne? Važme si věcí, které jsou důležité, berme život takový jaký je a když nám život nabídne příležitosti, chopme se jich, protože zkušenosti jsou to nejcennější, co máme. Přece jen se učíme z vlastních chyb. ;) I když víme, že někdo jiný udělal stejnou chybu, nepoučíme se z toho tolik, jako bychom chybovali sami ;)


"Život je to, co probíhá, zatímco plánuješ něco jiného" John Lennon
Hezký den,
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 الشيخ الروحاني | E-mail | Web | 28. září 2013 v 21:30 | Reagovat

www.herzas.net - Domain Parking
الشيخ الروحاني   http://www.sheikhrohani.de/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.