Zoufalství a samota

23. května 2012 v 19:05 | Agness |  For you..♥
Oči smáčené slzami, černá tužka rozteklá po líci, výraz, který nikdo nikdy nechtěl vidět v její tváři, ale přece jen je tam, ten výraz osamění a zoufalství..
Nevěděla, co vlastně čeká, možná zázrak, ale určitě nečekala, že si ho vezme nějaká coura, která si ho pořádně ani neváží a myslí si o sobě bůhví co. Objala si kolena ještě blíže k tělu a dál plakala a plakala.
"Ahoj" ozvalo se za ní. Byl to ten nejkrásnější andělský hlas, který kdy slyšela, ale teď by ho nejraději poslala do horoucích pekel.
"Co chceš" podívala se na něj a čekala na odpověď. "Chtěla jsem Ti řict, že sem udělal nedozírnou chybu, že je mi to strašně líto, nechal jsem se unést, ale miluju jen a jen Tebe." Řekl a pousmál se. Asi čekal, že utřu slzy, a skočím mu kolem krku? Tak dokonalej zase není. Ale ty jeho oči.. Ne, prostě ho nemůžu chtít. Potom co mi udělal. Tůdle! Ano, začala opět stálá a častá bitva mezi mým srdcem a mozkem..
Můžu mu odpustit, když mi zlomil srdce? Třeba ho zase slepí, nebo ho rozšlape na ještě menší kousíčky a na to jen tak žádný lék nenajdu! Proboha, co mám dělat? Ale byla krásná! Kéž bych tak vypadala i já! Ale já bych nebyla tak vypatlaná!
Ale co když se ten scénář bude zase opakovat, že se ke mne bude chovat jako k ponožkám? Nevěděla jsem, proto jsem si stoupla a ze zbytků sil jsem začala povídat, to, co mi napovídalo srdce..
"Víš, vím, že je to těžké, ale nevím zda to dokáži, chceš se vrátit nebo ne?" podívala se mu do tváře a on kývl. Možná si chtěl kleknout na kolena, možná prosit, ale asi koukal moc na romantické, americké komedie a zjišťoval co se holkám líbí. "Ale já to nedokáži, nedokáži se koukat do tvého pokřiveného ksichtu a dělat jako by se nic nedělo. Ano, před chvílí jsem plakala, ale něco se ve mně zlomilo. Vím, že by Ti každá skočila kolem krku, ale já ne, alespoň ne teď, protože je to neskonalá bolest. Nejdříve mysli a potom páchej, chovej se k holce s úctou a ne jako naprostej kretén a hejzl! Teprve teď pochopíš, co znamená, když si někdo šáhne až na dno" Vrazila mu facku a otočila se na podpatku.
V tom se z hlediště ozval velký aplaus a dva představitelé hlavních rolí se objali, vášnivě políbili a uklonili davu.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 z | 24. května 2012 v 19:46 | Reagovat

Velmi pravdivé... :-) udělala to co uznala za vhodné pěkný článek Agness :-)

2 Mišulka | Web | 26. května 2012 v 14:27 | Reagovat

Krásně napsané :) V některých pasážích jsem se našla :/

3 Maggie Elm | Web | 27. května 2012 v 14:01 | Reagovat

No jo Harry Potter je dětství tak trochu každého z naší generace:)
Ta povídka (jestli to má být povídka) je trochu zmatená, promiň. Zarovnala bych to do bloku a rozhodně odsadila přímé řeči, takhle se to dost obtížně čte. Taky nechápu moc charaktery postav. Myslím, že můžeš psát hodně dobře, ale tohle bylo zvláštní. Ten potlesk bych na konec nedávala. Promiň za kritiku, já už su taková.

4 Nikoleta | E-mail | Web | 9. června 2012 v 13:04 | Reagovat

Wow, vážně úžasně napsané :) Bohužel občas je to i krutá realita :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.